Velký chrám v Abú Simbelu v Egyptě

V době své vlády nechal Ramses II. postavit v Egyptě celá města, nic však natolik nevzbuzuje bázeň jako jeho Velký chrám, objevený v hlubinách egyptské pouště nedaleko hranice s Núbií ukrytý pod staletými nánosy písku. Žádný jiný chrám nebyl natolik působivý ani se mu nevyrovnal svojí novodobou historií objevení a záchrany.   

Impozantní Veliký chrám byl vytesán do skály v hoře na západním břehu Nilu mezi lety 1274 a 1244 př.n.l. a věnován byl jak samotnému zbožštěnému faraonovi, tak prastarým egyptským bohům Re-Harachtejovi, Amonovi a Ptahovi. Během staletí se Nil i poušť o něco posunuly a chrám byl zapomenut až do roku 1813, kdy ho náhodně objevil švýcarský cestovatel Jean-Louis Burckhardt. Čtyři kolosální sochy faraona v přední části chrámu působily jako gigantičtí strážci shlížející na lodě připlouvající z jihu a nepochybně měly být varováním před faraonovou mocí.  

Když byl chrám před téměř 200 lety objeven, jedna u hlav celá vyčnívala z písku, druhá byla ulomená a ze zbývajících dvou byla vidět pouze koruna. V roce 1817 odstranil italský cestovatel a amatérský archeolog Giovanni Belzoni písek, aby bylo možné do chrámu vstoupit.

V polovině 20. století však byla plánována stavba přehrady na Nilu a vypadalo to, že Velký chrám je znovu odsouzen k pohřbení, tentokrát ve vodě. Když byly sestavovány plány na Vysokou Asuánskou přehradu, celosvětová pozornost se zaměřila na řadu cenných a nenahraditelných starověkých památek, který by přitom zničila voda Násirova jezera.  

V letech 1960-1980 shromáždila Nubijská záchranná kampaň (sponzorovaná UNESCO) expertízu a finanční podporu z více jak 50 zemí a vyslala do Núbie egyptské i zahraniční archeologické týmy. Nekropole byly vykopány, všechny přenosné artefakty a pozůstatky přestěhovány do muzeí a (přestože pár jich zmizelo v jezeře) zachráněno bylo 14 chrámů. Z nich 10, včetně chrámových komplexů Philae, Kalabša a Abú Simbel, bylo rozloženo kámen po kameni a pečlivě znovu postaveno na výše položeném místě. Další 4 chrámy byly darovány zemím, které přispěly k záchraně, jako je např. nádherný chrám z Denduru, který dnes stojí zrekonstruovaný v Metropolitním muzeu umění v New Yorku.

Snad největším počinem byla záchrana chrámů v Abú Simbelu. Starověký majestát a dovednosti se zde setkaly s neméně působivou moderní technologií a s náklady asi 40 mil. USD. Egyptské, italské, švédské, německé a francouzské archeologické týmy rozřezaly chrámy na více jak 2000 obrovských bloků vážících od 10 do 40 tun, a pak je znovu složily v uměle vytvořeném kopci 210 m od vody a o 65 m výš než bylo původní místo. Chrámy přitom byly pečlivě orientovány v původním směru a také krajina jejich okolí byla na novém místě zrekonstruována.  Projekt trval více jak 4 roky. Chrámy v Abú Simbelu byly oficiálně znovu otevřeny v roce 1968, zatímco původní posvátné místo, kde stály více jak 3000 let, zmizelo pod hladinou Násirova jezera. Plaketa napravo od vchodu do chrámu výmluvně říká: „Prostřednictvím této rekonstrukce minulosti jsme pomohli stavět budoucnost lidstva.“

Každoročně v říjnu, kdy první paprsky vycházejícího slunce dosáhnou přes Nil, proniknou do chrámu a posunují se po sloupové síni, přes vestibul až do svatyně, kde ozáří poněkud poškozené postavy Re-Harachteje, Ramsese II. a Amona. Ptah nalevo od nich není nikdy osvětlen. Předtím, než došlo k posunutí chrámu, k tomuto docházelo o den dříve.