Hořící jáma

Brána do pekla skutečně existuje. Pozoruhodné místo už roky bez přestání z útrob země chrlí horké plameny a vzbuzuje tajemný respekt.

Neustále hořící kráter se nachází uprostřed Turkmenistánu, přibližně 260 kilometrů na sever od hlavního města Ašchabad. Přestože hořící jáma vypadá jako práce samotného ďábla, toto místo vzniklo lidskou rukou, nebo spíš lidskou chybou.

V roce 1971 přišla na toto místo expedice sovětských geologů, kteří zkoumali zásoby zemního plynu. Při jednom z vrtů se ale země propadla a vznikl kráter, ze kterého unikal zemní plyn. Naštěstí při této nehodě nikdo nepřišel o život, ale geologové se museli vypořádat s tím, co s unikajícím plynem. Jelikož museli jednat rychle, nenapadlo jim nic lepšího, než unikající plyn zapálit v domnění, že se jedná o malé ložisko a brzy vyhoří.

Sovětští geologové předpokládali, že toto ložisko vyhoří za pár dní, ale plameny z kráteru šlehají již neuvěřitelný 42. Rok. Není divu, že se z tohoto místa proto stala turistická atrakce.

Určitě se ale nedá mluvit o návalech lidí, a to i přesto, že pohled na kráter je obdivuhodný, a to zejména v noci. No ale smrad věčného spáleniště a obrovské sálavé teplo si žádá respekt už na desítky metrů daleko.

Další zajímavostí je, že osada, která byla v této oblasti, byla zcela vystěhovaná. Důvody byly pochopitelné - nebezpečí, které se zde skrývalo, budilo veliké obavy.

Brána do pekla není jediným kráterem na tomto místě. V okolí má ještě jednoho sourozence, a to dokonce hlubšího, avšak v něm už tlak plynu není tak velký. Takže na rozdíl od pekelné brány nehoří, ale dá se zde pozorovat bublání metanu v bahnité louži na dně kráteru.