Cestování na Krym

Historii Krymu lze shrnout jedním slovem: invaze. Řekové, Římané, Gótové, Tataři, osmanšti Turci, Rusové, Britové a Francouzi během Krymské války, dále pak nacističtí Němci, žádná armáda, která se nacházela v oblasti, neodolala pokušení obsadit tento krásný poloostrov s úžasnými vápencovými plošinami a bujnou subtropickou vegetací.   

V únoru 2014 Krym opět změnil vládce. Zatímco se Kyjev zotavoval z pouličních bojů, které vedly k vyhnání prezidenta Janukoviče, ruská vojska s pomocí místních polovojenských skupin se zmocnila hlavních zařízení na poloostrově a zablokovala vstup ukrajinským armádním jednotkám a válečným lodím. Po převážně poklidném převzetí následovalo spěšně uspořádané referendum, jehož výsledkem bylo začlenění Krymu do Ruska.

Z hlediska mezinárodní komunity zůstává Krym součástí Ukrajiny. Ani nejbližší spojenci Moskvy, Bělorusko a Kazachstán, anexi nepřijali. Nová neradostná realita však přinesla silně opevněnou hranici mezi Krymem ovládaným Ruskem a Ukrajinou, což představuje pro cestovatele nové komplikace.

Překročení hranic  

Hlavní dilema pro zahraniční cestovatele mířící na Krym se týká legálnosti a praktičnosti cesty, protože jediný způsob, jak se dostat na Ukrajinu, je technicky nelegální.

To však neznamená, že by hranice Krymu byla neproniknutelná: ukrajinští občané ji smějí překročit autem, a vlakové spoje mezi poloostrovem a ukrajinským zázemím nebyly přerušeny. Ukrajina však přijala „zákon okupovaných teritorií“, kterým si vyhrazuje, že držitelé cizích pasů mohou cestovat mezi Krymem a Ukrajinou pouze vybaveni zvláštním povolením od ukrajinské vlády.

Jediný reálný způsob, jak se cestovatelé mohou legálně dostat na Krym, je proto přes Rusko.  To znamená letět Moskvy či Petrohradu s platným ruským vízem (nebo bez něj, pokud jste občanem Izraele, Turecka a většiny jihoamerických zemí), a pak pokračovat domácím letem do Simferopolu na Krymu. V jiném případě můžete přicestovat vlaky a/nebo autobusy do trajektového terminálu Port Kavkaz, odkud je to je na Krym jen krátká plavba. Trajekty přepravují auta, v hlavní sezoně však ruští motoristé museli čekat ve frontách celé dny, aby se dostali na palubu, takže to není dobré řešení.  

Pokud přicestujete na Krym přes Rusko, nebudou Vás čekat žádné další hraniční kontroly ani další razítka do pasu. Avšak z ukrajinského úhlu pohledu se to rovná nelegálnímu přechodu hranic. Zatím se však zdá, že Ukrajina má naléhavější starosti, než je stíhat zahraniční cestovatele.

Etické dilema

Protože téměř žádná vláda na světě neuznala ruské převzetí Krymu, existují další etická dilemata odledně cestování na poloostrov. I když samotní Ukrajinci tam mohou volně cestovat, velká většina z nich to neudělá z politických důvodů (přitom je jim ale většinou jedno, jestli tam budou cestovat turisté z jiných zemí nebo ne). Myšlenka cestovního bojkotu je populární také mezi liberálními Rusy, kteří jsou proti anexi, a tím, že svoje peníze neutratí na Krymu, symbolickým gestem dávají najevo, že nebudou přispívat na ruské veřejné služby.

Bojkotem však není „potrestán“ jen ruský stát, ale také postihuje místní, kteří jsou z velké části zapojeni do cestovního průmyslu poloostrova. Většina obyvatel Krymu podporovala ruské převzetí, především v Sevastopolu byla míra podpory naprosto převažující. Avšak majitelé malých a středně velkých živností, jako jsou penziony a restaurace, často patří k menšině, která je proti změnám. Důležitá je také skutečnost, že velká část cestovního průmyslu Krymu je ovládána krymskými Tatary, největší etnickou menšinou, která zůstává věrná Ukrajině.  

Také je dobré pamatovat na to, že přispění turistů ze Západu do celkového příjmu z turistiky na Krymu vždy bylo skromné, ne-li nevýznamné.  

Co se změnilo

Ti, kdo byli na Krymu dříve, mohou být při příjezdu překvapeni absencí podstatných změn, kromě policejních uniforem a ruských rublů namísto ukrajinských hřiven. A také se samozřejmě Krym teď řídí moskevským časem místo kyjevského – jinak ale scéna zůstává v podstatě stejná.

Podle očekávání zasáhlo ruské převzetí místní cestovní průmysl, ale jen do určité míry. Mnohé hotely, především menší penziony, zůstaly v následujících měsících téměř prázdné, později se však začaly zaplňovat ruskými turisty, obchodními cestujícími a lidmi hledajícími na Krymu práci či nemovitosti. Přestože ceny prudce vzrostly, stále zaostávají daleko za průměrnou ruskou úrovní, protože většina potravin je stále dodávána z Ukrajiny. Ceny ubytování buď poklesly, nebo zůstaly stejné jako v předchozím roce, a ani jídlo v restauracích nebývá dražší než před anexí. To se však určitě změní, až bude Krym integrován do ruské ekonomiky, kdy ceny vzrostou na průměrnou ruskou hladinu.

Hlavní atrakce Krymu  

Nedošlo k žádným větším změnám ohledně návštěvy pamětihodností Krymu. Oblíbenými destinacemi je i nadále Bachčisaraj a Sevastopol, za nimiž následuje Jalta. Metropole krymských Tatarů Bachčisaraj zahrnuje palác chánů, kteří vládli poloostrovu ještě před Rusy. Odtud vede hlavní silnice k malebnému Uspenskému jeskynnímu klášteru a dál až na skalnatou planinu, kterou středověcí obyvatelé Krymu proměnili v jeskynní město Chufut-Kale.

Sevastopol je velmi příjemné a historicky významné město s úžasnou zátokou plnou ruských válečných lodí. Působivý fjord Balaklava nedaleko odtud byl základnou britských vojsk při bitvě o Balaklavu v roce 1854, která byla součástí tzv. Krymské války, takže místa „změny brigády“’ a „tenké rudé linie“ se nacházejí poblíž. K atrakcím Jalty patří Muzeum A.P. Čechova a Livadijský palác, kde došlo k Jaltské konferenci (1945) a podpisu Jaltské dohody o uspořádání Evropy po II. světové válce.